Poruchy osobnosti jsou dlouhodobé vzorce myšlení, chování a vnímání, které se odchylují od očekávaných norem a způsobují problémy ve fungování jedince v různých oblastech života, jako jsou mezilidské vztahy, práce nebo škola. Existuje několik typů poruch osobnosti, které jsou obvykle rozděleny do tří klastrů (A, B a C) podle jejich společných charakteristik. Zde je přehled jednotlivých poruch osobnosti:

Klaster A: Podivné nebo excentrické poruchy

1. Paranoidní porucha osobnosti:
   • Nedůvěra a podezíravost vůči ostatním lidem.
   • Přehnané interpretace neutrálních nebo přátelských akcí jako ohrožujících.
   • Často věří, že ostatní je chtějí poškodit nebo oklamat.
2. Schizoidní porucha osobnosti:
   • Vzdálenost a nezájem o sociální vztahy.
   • Preference samoty a omezený rozsah emocionálního vyjadřování.
   • Nedostatek touhy po blízkých vztazích nebo přátelstvích.
3. Schizotypální porucha osobnosti:
   • Podivné přesvědčení nebo magické myšlení.
   • Excentrické chování nebo vzhled.
   • Sociální úzkost a potíže při navazování a udržování vztahů.

Klaster B: Dramatické, emocionální nebo nestabilní poruchy

1. Antisociální porucha osobnosti:
   • Ignorování práv ostatních a společenských norem.
   • Impulzivní a bezohledné chování, často zahrnující lhaní nebo podvádění.
   • Nedostatek empatie a výčitky svědomí.
2. Hraniční porucha osobnosti:
   • Intenzivní a nestabilní vztahy, extrémní emoční reakce.
   • Strach z opuštění a snaha vyhnout se reálnému nebo imaginárnímu opuštění.
   • Sebepoškozující chování nebo impulzivní akce.
3. Histrionská porucha osobnosti:
   • Přehnané emocionální projevy a potřeba být středem pozornosti.
   • Snaha o pozornost prostřednictvím dramatického, svůdného nebo provokativního chování.
   • Povrchní a proměnlivé emoce.
4. Narcistická porucha osobnosti:
   • Grandiózní pocit vlastní důležitosti a potřeba obdivu.
   • Nedostatek empatie a vykořisťování ostatních.
   • Přehnaná představa o svých schopnostech a úspěších.

Klaster C: Úzkostné nebo obávající se poruchy

1. Vyhýbavá (anxiózní) porucha osobnosti:
   • Extrémní citlivost na kritiku nebo odmítnutí.
   • Sociální inhibice a strach z odmítnutí nebo zesměšnění.
   • Vyhýbání se sociálním situacím a mezilidským interakcím.
2. Závislá porucha osobnosti:
   • Nadměrná potřeba péče a podpory od ostatních.
   • Podřízené a přilnavé chování, strach z odloučení.
   • Obtíže při rozhodování bez rady nebo potvrzení od ostatních.
3. Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti:
   • Posedlost pořádkem, perfekcionismem a kontrolou.
   • Strnulost a nepružnost v myšlení a chování.
   • Nadměrné zaměření na detaily, pravidla a seznamy.

Diagnóza a léčba

Diagnóza poruchy osobnosti je obvykle prováděna klinickým psychologem nebo psychiatrem na základě podrobného rozhovoru, pozorování a často také psychologických testů. Léčba může zahrnovat psychoterapii (jako je kognitivně-behaviorální terapie, dialektická behaviorální terapie nebo psychodynamická terapie) a někdy i medikaci, pokud jsou přítomny komorbidní stavy, jako je deprese nebo úzkost.

Poruchy osobnosti mohou významně ovlivnit život jedince a jeho okolí, ale s vhodnou léčbou a podporou je možné dosáhnout zlepšení v oblasti mezilidských vztahů a celkového fungování.