Schizoafektivní porucha znamená, že musím být neustále ve střehu. Pokud se přestanu hlídat, může se mi snadno vymknout kontrola nad tím, jak se cítím a jak přemýšlím. Copingové strategie jsou pro mě klíčovým nástrojem, jak se udržet v rovnováze.

Život v mojí hlavě není vždy jednoduchý. Je to nekonečná rovnováha mezi tím, jak se cítím, co vnímám a jak se s tím vším vyrovnávám. Jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mi pomáhají udržet se na správné cestě, jsou copingové strategie – způsoby, jak se vyrovnávat se stresem, úzkostí a náročnými momenty.

Copingové strategie jsou mechanismy, které nám pomáhají zvládat obtížné situace a regulovat emoce. Mohou být pozitivní, jako meditace, cvičení nebo strukturovaný denní režim, ale i negativní, například potlačování emocí, vyhýbání se problémům nebo destruktivní chování. Klíčem je naučit se používat ty správné a vědět, kdy a jak je aplikovat.

Učím se každý den, jak se sebou pracovat. Nemohu si dovolit ignorovat signály svého těla a mysli, protože když se něco pokazí, může to mít dalekosáhlé důsledky. Nejlepší věcí, kterou pro sebe mohu udělat, je pevný denní režim. Probouzím se ve stejnou dobu, dodržuji pravidelný spánek a plánuju si aktivity tak, aby mě udržely v chodu. Právě rutina mi pomáhá minimalizovat chaos v hlavě a dává mi pocit kontroly.

Naučil jsem se rozpoznávat spouštěče a varovné signály. Pokud začínám být extrémně podrážděný nebo naopak apatický, je to znamení, že něco není v pořádku. Stejně tak si všímám změn v myšlení – pokud začnu mít paranoidní myšlenky nebo příliš rychlé asociace, musím zakročit. Největším spouštěčem je pro mě stres. Jakmile se ocitnu pod tlakem, moje mysl se stává méně stabilní. Stres mě dokáže vyčerpat mnohem rychleji než zdravého člověka, a pokud ho včas nerozpoznám, může přejít v úzkost, podrážděnost nebo dokonce psychotické příznaky. Proto se snažím snižovat množství stresorů ve svém životě a když už se jim nevyhnu, hledám způsoby, jak je zvládnout – ať už dýchacími technikami, odpočinkem, nebo jednoduchým připomenutím, že některé věci nemohu ovlivnit.

Pohyb je pro mě zásadní. Dříve jsem ho podceňoval, ale dnes už vím, že i krátká procházka může změnit mé myšlení. Zároveň se snažím praktikovat mindfulness, protože mi pomáhá soustředit se na přítomný okamžik a nepropadat úzkostem z budoucnosti. Přítomnost je často to jediné, co mohu ovlivnit, a uvědomění si toho přináší úlevu.

Nebojím se říct si o pomoc. Dříve jsem měl tendenci uzavírat se do sebe, ale dnes vím, že sdílení s blízkými nebo terapeutem mi může doslova zachránit den. Nemusím bojovat sám a to je velká úleva. Naučil jsem se také přijímat sám sebe. Moje mysl je jiná a někdy mě zkouší víc, než bych si přál, ale není to něco, za co bych se měl stydět. Přijetí vlastní podstaty nebylo jednoduché, ale jakmile jsem přestal sám sobě odporovat, našel jsem klid.

Copingové strategie nejsou univerzálním řešením, ale jsou klíčem k tomu, abych mohl vést normální a plnohodnotný život. Někdy selžu, někdy se mi daří, ale důležité je nevzdat se. A pokud i ty bojuješ se svým duševním zdravím, věz, že nejsi sám. Existují způsoby, jak to zvládnout – stačí jen najít ty, které ti budou fungovat.