Deprese mi začala při nezvládnutí maturity rok 2014 (a maminky nemoci „roztroušená skleróza 3. stupeň“).. teď v září mi bylo 30let…zvládala sem vždy všechno od narození díky společnosti bratránka, který semnou byl od školky do školy….vybudovala sem si časem důvěru v sama v sebe..ale pokaždé když sem se vracela domů, vše začínalo od znova..asi tu už každý ví že bylo něco v dětství špatně…

Ve zkratce jsem se po nezdařené maturitě ocitla na pokraji kde jsem skončila na psychiatrii.. mé první Vánoce mimo domov byly tam… A byly to snad nejlepší, který sem měla… klid s lidmi co na tom byli podobně…

Uběhl rok a šla jsem znova dobrovolně… Myšlenky na sebevraždu byli silnější.. nic mi to nepomohlo, ale jen být na chvíli alespoň pryč, za to stálo. Má jediná záchrana nebyla od člověka, ale od zvířete. Robíčka sem si vzala z útulku.. takovou opravdovou lásku sem nikdy nezažila ani nikdy necítila. Jsme spolu už krásných 9let.. myšlenky jsou pořád, ale už kvůli němu tu pořád zůstávám.