Já…. tři v jednom Jmenuji se Alena, je 45 let a s BAP druhého typu žiju asi tři roky. Kdysi jsem to byla jen Já….. někdy veselá, jindy smutná nebo lehce úzkostná. Po třicítce se objevilo Já depresivní…… a po čtyřicítce Já hypomanické. Momentálně funguju ve třech režimech, které si zrovna moc podobné nejsou.

1. Já hypomanické miluje lidi a jakýkoliv sociální kontakt….. jdu v euforii po ulici, rozhlížím se a hrozně si přeju, dát se s kýmkoliv do řeči. Když není nikdo poblíž, pokecám i sama se sebou. Prý mluvím rychlostí kulometu, nepouštím druhé ke slovu, mám sklony k aroganci a někdy i agresivitě. Jsem hlučná a potřebuju se předvádět. Jsem energická, rázná, temperamentní. Tohle všechno si ale moc neuvědomuju. Život je úžasný a naprosto super!!! Občas se mě někdo zeptá, jestli jsem si něco nešlehla…… fakt ne, tohle je zadarmo…. i když…… nakonec tvrdě zaplatím.

2. Já v normě jsem tak akorát….. Akorát energie i nálada. Lidi mi nevadí, ráda pokecám, ale umím být i sama. Jsem docela pohodový a hlavně nekonfliktní introvert. Žít je fajn.

3. Já depresivní jsem Já v pekle únavy. Vyhýbám se kontaktu s lidmi, jejich hlasy zní tak silně, jakoby měli u pusy tlampač. Nesnesu jejich pohledy, které mě provrtávají a děsí. Klopím zraky a cítím jejich otázky….. Jsi nemocná? Tobě se dnes nechce pracovat? Proč se takhle otráveně, případně nasraně tváříš? Jo ty máš depresi???? Z čeho prosím tě, vždyť nic ti nechybí? No…. chybí….. došla veškerá energie…… a já nemám sílu dýchat….. a někdy ani chuť žít…..

Momentálně jsem zničená po šesti týdnech, které byly sice jen lehce nad normu…… opravdu hypomanické byly jen čtyři dny…..ale i tohle u mě stačí k vyčerpání….. Jsem KO a doufám, že tahle deprese nebude moc dlouhá a silná….